Zvuk z kovárny „Hitmill“ Romana Camenzinda by měl být dobře udělaný, vybroušený pop, který nikomu neublíží. „Es Truckli voll Liebi“ nebo „mir fired Wiehnacht mittenand“ je na každém rohu tak vtíravě napsáno, že to dojde až do bodu, kdy někdo šílí, protože prostě nemůže uniknout tomu (špatnému) neustálému proudu. Vzpomeňte si na Bliggův folkový rap, Stressův šansonový rap nebo organický rap Sons Of Nature, kterým Coop před třemi lety dělal reklamu svému labelu Naturaplan. Nebo toto léto toto nevýslovné „Momento“ a už zase víte, proč se masmédiím oddáváte jen omezeně a proč neposloucháte rádio (výjimky potvrzují pravidlo).
Přesně tak. Všechno zní stejně. Tomu druhému byste se mohli vyhnout, ty dvě vánoční hymny se hrají všude. Hudba ztratila smysl kvůli neustálému proudu. Hudba tedy pro mladé lidi nemá takový význam jako pro mou generaci, kdy byla symbolem vzpoury proti establishmentu a zkostnatělým strukturám. Trend pokračuje směrem k vymývání mozků a „Brave New World“. Aleluja!