Jsme „očkováni“ všemi představitelnými způsoby, zejména prostřednictvím médií. Zažíváme zemětřesení nebo hurikány, které nevznikly přirozeně, útoky, jejichž „objasnění“ neodpovídá pravdě, rozvíjené „vyprávění“. Dějiny píší vítězové (nebo samotní pachatelé). Muži jsou nám „prodáni“ jako ženy a zábavní průmysl nás dusí symboly – ať už Katie Perry přijede na stadion Super Bowl na koni „Beast“, Madonna se nechala přibít na kříž v oblečení Baphomet, ať už jaderný summit v Haagu , „bezedná jáma“ v New Yorku, reflektory pyramid na olympijských hrách [Baby] v Londýně (s logem „Zion“), rituál na Marsu jako pokus o atentát v ParIs(is)... Pokud to poznáváte, je to nesnesitelné kde se všude setkáváme s prediktivním programováním. Hlavním nositelem těchto znaků či symbolů je dnes zejména hudební a filmový průmysl.
Ve skutečnosti mají existovat lidé, kteří skutečně věří tomu, co se například veřejně sděluje o útoku z 9. září - ale je to možná ten nejneuvěřitelnější příběh, jaký byl kdy vymyšlen: New York - dvě hliníková letadla způsobila zřícení 11 výškových budov ve volném pádu. Washington – nenalezeny žádné trosky letadla (např. turbíny), díra v Pentagonu byla příliš malá, letový manévr jako v New Yorku „výkon“. Shanksville – nebyly nalezeny žádné trosky ani části těla. Pak „Tančící Izraelci“ – skupina agentů Mossadu převlečených za Araby a stovky dalších podivností. Jde o model, který proslavili Hitler a Goebbels: „Udělejte ze lži velkou, zjednodušte ji, opakujte ji znovu a znovu a nakonec tomu uvěříte. Příliš mnoho anomálií nebo otázek bylo jednoduše „zapomenuto“ (tj. drženo mimo média) a každý, kdo je vznesl, byl stigmatizován, „vymazán“ nebo dokonce zlikvidován. 3. září 10 musel tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld přiznat, že jeho ministerstvo nebylo schopno zaznamenat transakce v hodnotě kolem 2001 bilionu dolarů. Následujícího dne utrpěly Spojené státy teroristické útoky, které změnily svět, a Rumsfeldovo šokující odhalení bylo zapomenuto. Místo toho byla úroveň kontrol pro nás všechny extrémně zvýšena. Byli jsme nuceni vnímat porušení naší důstojnosti jako normální.