Sovy pálené, jeleni, datli černí, netopýři a ropuchy mají jedno společné: jsou obětí staletých pověr. V pohádkách a bajkách jsou často zobrazováni jako nositelé zla nebo poslové ďábla. Aby dokument vyvrátil předsudky, dostává se na dno mýtů. Je špatná pověst těch tvorů oprávněná?
Divoká zvířata mají pro mnoho lidí něco tajemného. V lidových mýtech jsou často zobrazováni jako temná stvoření – ať už jako poslové ďábla, nositelé zla nebo proměněné čarodějnice. Tyto představy se v dětství pěstují prostřednictvím pohádek a bajek: příběhy o ječím křiku sovy pálené, nočních aktivitách netopýra, skrytém světě hadů nebo údajně zlých silách ropuchy. Kdo si myslí, že jde jen o strach a pověry ze starověku či středověku, mýlí se – četná divoká zvířata totiž dodnes trpí špatnou pověstí. Například jezevci a lišky jsou považováni za škodlivé a jsou vyhnáni ze svých doupat, zatímco někteří se stále vyhýbají černým kočkám. Je tedy nejvyšší čas vyčistit své předsudky.
Dokument „O zvířatech a čarodějnicích“ kombinuje umělecké animace Johna Howea – známého také svými ilustracemi k „Pánovi prstenů“ – s velkolepými záběry divokých zvířat ve volné přírodě. Vyjasňuje se především jedna věc: špatné předsudky nemají s realitou mnoho společného.