Recenze alba: Pro-Pain - Voice Of Rebellion

«Pro-bolest» jsou prostě neúnavní a tak nějak má kapela hodně společného s «Motörhead» nebo «AC/DC». Ne hudebně, ale také s «Pro-bolest» Víte skoro přesně, co od každého alba očekávat, ještě předtím, než si ho poprvé poslechnete. Škodolibé drbny s oblibou tvrdí, že mít ve sbírce jedno album New Yorker v podstatě stačí. Stejně jako u «Motörhead» a «AC/DC» není toto tvrzení bez jisté pravdy, protože i na «Voice Of Rebellion», patnáctém albu kapely, jsou změny opět patrné jen okrajově. Zatímco kritici rádi kritizují údajnou stagnaci kapely, tento zjevný nedostatek lze také zvrátit a nazvat spolehlivost jako sílu kapely. Pokud si jako fanoušek koupíte nejnovější počin, můžete si být jisti, že dostanete přesně to, co od Meskil and Co. ''t mlátit jeho slova a nadále odsuzovat křivdy tohoto světa s obrovským hněvem v žaludku.

Již více než 20 let nám Gary Meskil (baskytara/zpěv), Marshall Stephens (rytmická kytara), Adam Phillips (sólová kytara) a Jonas Sanders (bicí) s velkou pravidelností narážejí na nové kilo! Se spolehlivou rutinou nám v podstatě každé dva roky představují nové album, tentokrát se jmenuje «Voice of Rebellion», sotva že jeho předchůdce z roku 2013 «Konečná revoluce“, se ochladilo. Ve své diskografii pan Meskil a jeho soudruzi vždy měnili nanejvýš poměr hardcore a thrash metalu, který v «Voice Of Rebellion» opět zcela jasně směřuje k tomu druhému, a přesto je konečný výsledek vždy «pro-pain» a jejich vlastní definice metalového jádra nebo crossoveru. Je tomu tak již 23 let a pravděpodobně se to za tento život nezmění. "Voice of Rebellion" se opět hemží Meskilovým naštvaným řevem Trademark Pitbull, hlučnými/groovy riffy a brutální kontrabasovou palbou, pokud ušní bubínky drží krok. Hlavního „Pro-Pain“ stále něco rozčiluje a svůj vztek si vybíjí osvědčeným způsobem, vášnivě a s obvyklým důrazem.

Recenze alba: Pro-Pain - Voice Of Rebellion

«Pro-Pain» dodává s obvyklou konzistencí a kvalitou. Nohy od sebe a zkušený "strýček" Gary ukazuje mladým kohoutům, "kde Bartl bere mošt" a nanejvýš hrot oštěpu mladého strážce může držet krok. Odhlédneme-li od vzhledu, jako je oblečení, nejrůznější tělesné úpravy a politické a životní postoje boků, veterán se prezentuje jako věrohodný, autentický a opravdový. To platí jak pro něj samotného, ​​tak pro jeho zvuk. Poslední ukázky byly všechny nahrány u VO Pulver v Little Greek studiích, tentokrát jsme se vydali do Sound Lounge na Floridě, kde se o produkci postaral sám mastermind Gary s Corey Williamsem. Výsledkem je 14 písní plných vzteku, křupavého jídla a drsné orientace, která nemohla být reprezentativnější. Už úvodní titulní skladba drtí vše, co jí přijde do cesty: "Toto je hlas rebelie," štěká Meskil do mikrofonu s takovou pěnou u úst, že by se člověk mohl bát a být nervózní. Meskilův orgán, který tuhne krev, ale není jediný, který zanechává trvalé stopy již po několika sekundách. I ve stínu příšerně řvoucího HC býčího krku se vaří něco obrovského. Je fascinující a téměř děsivé, že Meskil dokáže udržet úroveň téměř po celou sezónu a přes veškerou hnací sílu a působivou těžkost poskytnout dostatek rozmanitosti a uchopovací drážku pily.

Ale to je jen začátek. Skladby jako "No Fly Zone", "Souls On Fire" nebo dunivý HC-Punk širokoúhlý "Take It To The Grave" nejsou z hlediska pronikavosti a radosti z hraní o nic horší než ohňostroj začátku. „Voice of Rebellion“ nás kazí přímočarým hardcorovým thrashem jako v „Righteous Annihilation“ a „Bella Morte“ a mírnými punkovými vlivy jako v „Cognitive Dessonance“. A co víc, "Pro-Pain" má na tomto albu ve svém repertoáru písně, které rezonují hlasitěji a silnější než kdy jindy, jako monster-groover "Age Of Disgust" a úplně šílená "Enraged". Síla je nakažlivá, studená jako psí čenich a písňový materiál nikdy neomrzí. Důsledná úroveň, kterou Newyorčané okořenili své snažení po mnoho let, se tentokrát ukázala syrovější. S «Voice of Rebellion» se «Pro-Pain» opět podařilo dostat o lopatu těžší než poněkud drsný předchůdce, což by pro běžného fanouška mělo být jedině dobře. Neúnavně tučná produkce Coreyho Williamse posouvá tento meskilovský hněv náležitě do žvýkací tyčinky, takže fanoušci by měli mít radost! Zlomové riffy se ozývají každou sekundou, zatímco rytmický zlomek dovedně osciluje mezi rychlými jízdami a pumpujícími groove inserty. A vepředu je nadávky, chrochtání a plivání.

Recenze alba: Pro-Pain - Voice Of Rebellion

Nakonec zbývá zjistit, zda je „Pro-Pain“ skutečně „hlasem rebelie“, jak naznačuje název alba. Uprostřed vší přesvědčivé nekompromisnosti jsou všechny skladby hrané do bodky a čas od času nabaží úder. Meskil se daří vytvořit homogenní celek hardcoru, thrash/metalu a masivní příměsi tukových groovů. Mastermind vám přijde agresivní a přímočarý a neměli byste ho oklamat. Zvláště ne, pokud jde o uvázlé sociální nebo politické názory, se kterými se šéf Pro Pain vždy rozhádal. Pak je tu jedna dobrá na bryndáku – v podobě hudby. Suma sumárum, 15. studiové album starých hardcorových válečníků je sázkou na jistotu a každého fanouška bude hodně bavit. „Pro-Pain“ nezíská cenu za nejinovativnější hardcore album v roce 2015, ale je hezké, když máte v dnešním uspěchaném světě stále takovou spolehlivost, která bude i v nadcházejících letech vykazovat vysokou kvalitu. I když je recept osvědčený mnoha lety, stále znovu a znovu vyskakuje. „Voice of Rebellion“ tlačí bez konce a pekelně se kolébá od prvního do posledního tónu! Ve tvém obličeji!

Tracklist:

1. Hlas povstání
2. Žádná zóna létání
3. Spravedlivé zničení
4. Duše v ohni
5. Vezměte si to do hrobu
6. Age of Disgust
7. Bella Morte
8. Kognitivní disonance
9. Blade of the Cursed
10. Rozdrcen na prach
11. Rozzuřený
12. pekelná jízda
13. DNR (nereuscitovat)
14. Seru na tento život

[rwp-review id=»0″]