Kritičtí občané jsou nyní „nepřáteli demokracie“

Dieser Článek NachDenkSeiten bez obalu ukazuje, jak se politici v dnešní době vypořádávají s kritiky:

"Popírači korony" a "boční myslitelé" by podle státního ministra vnitra měli být klasifikováni jako "pravicoví extremisté". A Úřad pro ochranu ústavy zavedl nový pozorovací objekt s názvem „Delegitimizace státu nepřátelského demokracii a/nebo nebezpečného bezpečnosti“. Co je však vůči demokracii nepřátelské, jsou záměrné jazykové nejednoznačnosti a příliš rozsáhlé soudy o kritikech jejich vlastní politiky.

„Popírači koróny“ musí být „důsledně zařazováni do pravicově extremistického spektra,“ řekl podle zpráv médií durynský ministr vnitra Georg Maier: „Musíme zostřit přidělování politicky organizovaného zločinu, zejména popíračům korony.“ scéna je politicky jasně pravicově motivovaná: "Jsou to pravicoví extremisté, kdo ji podněcuje."

Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) a předseda Úřadu pro ochranu ústavy Thomas Haldenwang navíc v úterý představili zprávu o ochraně ústavy za rok 2021. V něm je poprvé uveden nově zřízený pozorovací objekt. Nese název „antidemokratická a/nebo bezpečnost ohrožující delegitimizace státu“ a podle médií zahrnuje přinejmenším „části scény „popíračů koróny“ a „postranních myslitelů“. V této kategorii domácí tajná služba shrnuje „velmi odlišné skupiny a aktéry mimo klasické levo-pravé schéma“: skupiny a jednotlivce, kteří šíří určité „konspirační teorie, z nichž některé jsou podloženy antisemitismem“, zpochybňují demokratické uvést nebo rovnou odmítnout, tak informují média. Stále není zhodnoceno, jak velký je počet následovníků této heterogenní scény.

Mediální zvraty

„Stuttgarter Zeitung“ uvádí jako příklad četných problematických mediálních zpráv na toto téma:

„Mnozí z nových nepřátel demokracie nejsou levicoví nebo pravicoví extremisté – i když mají ve svých řadách levicové nebo pravicové extremisty, pochodujte s nimi a nabídněte jim nové přehlídkové hřiště. Ale také nezáleží na tom, zda je nová rozzuřená buržoazie nalevo nebo napravo, nebo zda je obecně dezorientovaná. Jde spíše o nedostatek respektu k zákonu, ústavě a představitelům státu.“

Paragraf praktikuje jedno z aktuálně platných zkreslení: Na jedné straně se uznává fakt, že skupina kritiků není homogenní, a pak jsou (převážně?) neradikální kritici obviňováni z „pochodu“. Zároveň je absurdní obviňovat většinu kritiků koronské politiky z nedostatku respektu k ústavě – ostatně mnozí z nich chtěli ústavu chránit před útoky koronské kampaně. Mezi kritiky koronské politiky se samozřejmě najdou radikální postavy, od kterých se člověk musí distancovat, ale velkou většinu nelze označit za politicky extrémní. Na druhou stranu mnoho koronových opatření, která nebyla vědecky zdůvodněna, byla jasně politicky extrémní.

Záměrné jazykové rozmazání

Oba politické projekty zmíněné na začátku jsou (jak tomu bylo od začátku epizody Corona) provázeny záměrnou nejasností v jazyce, což částečně vede k orwellovskému zkreslení jazyka ve společenské debatě: Každý, kdo trvá na o základním zákoně se nepřímo stává odpůrcem právě toho, co ústava upravuje. Každý, kdo chce chránit demokratická práva, je pak nepřímo považován za „nepřítele demokracie“. Každý, kdo protestuje proti vědecky neopodstatněnému omezování zaručených svobod občanů, je dnes pro mnohá média a politiky „nepřítel svobody“. Za nepřítele státu je považován ten, kdo chtěl přes veškerou kritiku chránit ústavu našeho státu v podobě platné až do koronové epizody před další erozí občanských práv (např. práva demonstrovat). Každý, kdo požaduje právo dětí na vzdělání, výměnu a cvičení, je považován za radikála – a nikoli radikální skupiny v politice a v redakcích, které podporovaly vědecky nepodloženou politiku koronaviru proti občanům.

Jazyková nejasnost praktikovaná při popisu kritiků politiky Corona je často podobná: Za prvé, velmi různí kritici politiky Corona jsou obecně obviňováni z „popírání“ existence viru. V dalším kroku jsou tito „popírači“ obecně prohlášeni za „laterální myslitele“ – bez ohledu na to, zda jsou skutečně napojeni na stejnojmenné iniciativy. Nakonec jsou „boční myslitelé“ (kdo to přesně je?) označeni za inklinující ke krajní pravici, aby se člověk nemusel zabývat jejich argumenty.

Osobně se necítím být politicky zastoupen iniciativami, které si říkají „laterální myslitelé“. To platí i pro některé další aktéry kritiky politiky Corona. Na jednu stranu můj osobní názor není měřítkem všech věcí. Na druhou stranu nesmí být jednotlivé radikální postavy zneužívány k očerňování širokého hnutí kritiků a tím k zaštítění vlastní politiky.

Šíření o Coroně v současné době opět přiživují někteří herci. To je nepřijatelné – zaprvé proto, že neexistuje žádná věrohodná databáze, která by umožňovala opakování destruktivní politiky zamykání a maskování, protože sběr takových klíčových dat je odepřen, aby se udržoval stav „nevědomosti“. Na druhou stranu, protože aktuální „varování o počtu infekcí na podzim“ mají naznačovat, že „počet infekcí“ z loňského podzimu by mohl mít opodstatněné omezení základních práv. Není tomu tak. Zpracování skandálního období Corona je v současné době také ztíženo, protože takové vyšetřování by pravděpodobně vyloučilo opakování politiky Corona jako neopodstatněné, nevhodné a neúčinné.

Posílení soudnictví v boji proti pravicovému extremismu

Pravicový extremismus je naléhavým problémem, kterému je třeba čelit policejními prostředky, výzkumem příčin a sociálně-politickými podněty. Ale plošné spojování tohoto termínu s protesty proti destruktivní koronové politice je propaganda. Instrumentalizace výrazu proti kritikům koronské politiky také poškozuje důležitý boj proti pravicovému extremismu, protože by mohl vzniknout dojem, že se zde instrumentalizuje dobrá věc, aby bylo možné obecně znehodnotit obsah kritiků v úplně jiném pole.

Proti zločinům pravicového extremismu je třeba podniknout rázná a rozhodná opatření. Sada nástrojů k tomu již existuje, ale chybí pracovníci v policii a justici, kteří by to realizovali. Politika, která na jedné straně omezuje soudnictví a na druhé rozšiřuje koncept extremismu na stále více občanů, by měla být vnímána velmi skepticky. Tendence cenzurovat komunikaci občanů (zčásti soukromými aktéry) jako „radikální“, protože jsou zde zastoupeny různé názory, jsou nedemokratické. Hysterie kolem pravicových kritiků politiky Corona (či občanů, kteří s nimi „pochodují krok“) také tvoří ostrý kontrast k toleranci vůči pravicovým extremistům, když jednají například na Ukrajině.

Občané to musí ukončit

Současné oficiální kroky mají pravděpodobně ospravedlnit činy v minulosti a zároveň omezit budoucí protesty proti návratu opatření Corona. V článku „Duchy Corony musí občané vyhnat – ostatní to neudělají“ NachDenkseiten napsal:

„Skutečný konec pandemické politiky nastane pouze tehdy, když občané požadují definitivní a úplný konec pandemické politiky a vyloučí její opakování. Jinak - jak ukazují všechny zkušenosti - v pozadí stále doutná nouzový stav: Po klamné fázi letní "dobré vůle" hygienického stavu může obnovená kampaň strachu proti virové variantě pokračovat ve stabilizaci koronavirové politiky."

Kritici občané jsou nyní „nepřáteli demokracie“ | Tobiáš Riegel | Podcast NDS

Proč je najednou tolik pravicových extremistů?

Pokud se občan stane nepohodlným, je z něj najednou pravicový extremista!