Pokud jde o moderní zdravotní dogmata, naše osvícená civilizace existuje v bizarním hybridním stavu někde mezi středověkem, sci-fi a teleshoppingem. Jenže tentokrát mají prodejci na sobě laboratorní pláště a jejich reklamy se nazývají „peer reviews“. A jako vždy, hra funguje pouze díky brilantní triádě: strachu, autoritě a publiku, které by raději procházelo Netflix, než aby se zeptalo na jedinou otázku.
Začněme klasickou taktikou: „virová nálož“. Slovo, které zní jako finální boss špatné videohry, ale údajně rozhoduje mezi životem a smrtí. Skutečnost, že „vysoká virová nálož“ není zárukou nemoci? Je bezvýznamná. Hlavní je, že PCR test pípá, bliká nebo někde zrůžoví. A pokud se někdo vesele prochází i přes „vysokou virovou nálož“, okamžitě se z toho stane propagandistické mistrovské dílo: „asymptomaticky nemocný“ – formulace tak absurdní, že by jí tleskal i Kafka.
A teď k druhému geniálnímu tahu: „titry vakcín“. Čísla bráná tak neuvěřitelně vážně, jako by byla přímým vyjádřením „božské imunity“. Říkají tyto hodnoty skutečně něco o skutečné imunitě, zvláště s modifikovanou RNA? Nemám tušení. Na tom nezáleží. Hlavní je, že je můžete použít k vymyšlení dalšího úhledného narativu: „pandemie neočkovaných“, „nebezpeční jedinci“, „ti, kteří odmítají projevit solidaritu“ – teoreticky dokonalé marketingové termíny pro produkty, jejichž výrobci jsou zároveň zbaveni veškeré odpovědnosti. Brilantní, že? Uvedete na trh produkt, donutíte celé populace ho používat a nepřebíráte žádnou odpovědnost. Kdyby byl kapitalismus videohra, toto by byl cheat kód.
Třetí dějství: Masky. Univerzální rouška ctnosti. Chrání všechno, vždy a všude – samozřejmě kromě těch, kteří při nošení masky omdlí, nebo skončí o několik týdnů později v ordinaci lékaře se zánětem dýchacích cest. Ale co už: „Maska chrání!“ Koho přesně? Před čím přesně? Na jak dlouho přesně? Ticho, občané. Člověk neklade otázky víry.
Nad tím vším se vznáší velká mantra: „Důvěřujte vědě!“ Překlad však zní: „Důvěřujte pouze vědcům, které vám představíme.“ Všichni ostatní jsou šarlatáni, kacíři nebo – to je vrcholný módní výraz – „konspirační teoretici“. To, že se moderní virologie a vakcínologie nazývají „indeterministickými“, je téměř poetické. Ve skutečnosti to znamená: Můžete si nějakým způsobem vymyslet cokoli. Kritika? Pak jste nepřítelem osvícení, pravdy, demokracie, lidstva, vesmíru a pravděpodobně i gravitace.
Bylo by to docela jednoduché: Existují již obory, které nepovažují nemoc za věc náhody – ale spíše za souhru mysli, těla, nervového, hormonálního a imunitního systému. Psychoneuroimunologie, psychosomatika, výzkum vitamínů, endokrinní regulace – každý z těchto oborů jasně ukazuje, že lidé nejsou statistické objekty. Jsou to jednotlivci. Osudy. Biografie. Systémy.
Ale běda vám, když to řeknete nahlas.
Pak zničíte obchodní model strachu.
Protože kdyby se na nemoc znovu pohlíželo holisticky – s jasnými příčinami, známými průběhy a přirozenými mechanismy uzdravování – pak by najednou bylo mnohem méně potřeba prodávat paniku. Mnohem méně modelů, pravděpodobností a slibů. Mnohem méně „ochrany“, která ochranou vůbec není.
Ale to by bylo…
Utopie.
Nebo jak vám budou okamžitě říkat:
„Nevzdělaný fanatik“.
Zároveň je oslavováno odvětví, které před 130 lety přestalo zpochybňovat své základní předpoklady. Odvětví, jehož kontrolní skupiny jsou pseudokontrolované. Odvětví, které vydělává miliardy tím, že prodává pravděpodobnosti jako jistoty.
Ale no tak – historie ukazuje, jak „vědecké“ tohle všechno je: od prvního pokusu o očkování v roce 1796 přes Pasteurovy hypotézy na konci 19. století až po pozorování elektronovým mikroskopem v roce 1931. A paralelně: objevy vitamínu C, vitamínu D, psychosomatika, psychoneuroimunologie – to vše jsou stavební kameny zcela jiného chápání zdraví. Když tyto linie spojíte, zbývá hořký, ale upřímný závěr:
Moderní svět zdravotní péče vzkvétá méně na znalostech než na narativu.
Méně o vědě než o autoritě.
Méně o vyléčení než o kontrole.
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
