Je třeba uznat zásluhy SRG: jen málokdo prezentuje svou existenci tak důsledně jako civilizační nutnost jako švýcarský veřejnoprávní rozhlas. Bez „Tagesschau“, jak se říká, by se Švýcarská konfederace zhroutila během několika hodin. Bez „Areny“ by země upadla do hádavé občanské války. A bez SRF? No, pravděpodobně by se zhroutila celá západní polokoule. To už není jen přehnaná sebedůvěra. To je marketing soudného dne.
Dramaturgie je vždy stejná: kdykoli je v otázce rozpočet, je vyhlášena zkáza. Švýcarská rozhlasová a televizní společnost (SRG) se prezentuje jako morální maják v moři dezinformací. Každý, kdo chce omezit financování, údajně podkopává demokratický řád. Každý, kdo volá po reformách, ohrožuje soudržnost národa. Jako by Švýcarsko bylo křehký porcelánový servis, který před rozpadem zachránil pouze zpravodajský pořad „10vor10“.
Realita je však méně apokalyptická a podstatně všednější: SRF je státní aparát s kamerami. Dobře financovaná instituce založená na veřejných licencích, která se po celá desetiletí považuje za nejvyšší vzdělávací autoritu. Vysvětluje lidem svět – pečlivě kurátorsky, nenápadně předfiltrovaně a ve správném morálním tónu. Matrix tomu říká narativní kontrola.
Samozřejmě existují dobré články. Samozřejmě existují oddaní novináři. Problém ale není v jednotlivých článcích, ale v obraze sebe sama. SRF nemluví jako účastník diskuse, ale jako její rozhodčí. A běda každému, kdo se odvolá. Pak se objeví sbor znepokojených redaktorů. Obvyklé hlasy mainstreamu, které se najednou stanou docela vlasteneckými, když je v sázce jejich program.
Varují před informačním vakuem, zhrubnutím diskurzu, před tím, že se TikTok stává novou Národní radou. Člověk je téměř v pokušení věřit, že demokracie je křehký algoritmus, který stabilně funguje pouze s dostatečnými poplatky. Co neříkají: Jde také o pozice. O vysílací čas. O uklidňující jistotu, že jsou součástí morálně nadřazené instituce. „Veřejná služba“ zní ušlechtile. „Pust sebezáchovy“ zní upřímněji.
Obzvláště dojemný je argument, že SRF drží Švýcarsko pohromadě. Jako by čtyři jazykové oblasti spojovala pouze společná znělka „Tagesschau“. Jako by Švýcarská konfederace nepřežila staletí dávno předtím, než si někdo založil studio v Leutschenbachu. A pak je tu téměř náboženská úcta k veřejnoprávnímu vysílání: Každý, kdo ho kritizuje, je rychle označen za antikulturního, antidemokratického nebo prostě za naivního. Kritika struktur je reinterpretována jako útok na hodnoty. Klasický tah Matrixu: Smísí-li se instituce s principem, každá reforma se bude jevit jako svatokrádež.
Střízlivá debata o rozsahu, mandátu a financování Švýcarské státní rady (SRG) by pro stát byla vším, jen ne hrozbou. Švýcarsko není křehký domeček z karet. Je to federální subjekt se silným smyslem pro občanskou povinnost. Přežije i štíhlejší SRG. Pravděpodobně by dokonce tolerovalo několik názorů současně. Skutečný paradox je tento: zatímco SRF se prezentuje jako strážce demokracie, jakákoli strukturální kritika je vnímána jako rouhání. Systém, který se prohlašuje za nepostradatelnou morální autoritu, se už dávno přestal kriticky zabývat sám sebou.
Možná je právě v tom problém. Ne v tom, že existuje veřejnoprávní vysílání. Spíše v tom, že se považuje za životodárnou sílu národa.
Švýcarsko přežilo bankovní krize, měnové bouře a politické spory. Přežije i rozpočtové škrty pro Švýcarský rozhlas a televizi (SRF). A svět? Bude se točit dál, ať už se speciálním vysíláním „Arény“ nebo bez něj…
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
