Naši takzvaní zástupci už dávno odevzdali naše hodnoty mezinárodním lobbistickým skupinám, které se maskují jako nevládní organizace, ale de facto slouží jako univerzální platforma pro mocenské, kariéristické a razítkovatelské partnery. Přímá demokracie? Jistě, pokud si lidé zaškrtnou požadované políčko. Pokud ne, je to vysvětleno, ústavně zlikvidováno nebo oslabeno Federálním nejvyšším soudem. Pak se tomu říká „převzetí odpovědnosti“. Já tomu říkám: vypočítaná zrada s členským průkazem strany.
Neutralita? Kdysi byla páteří naší suverenity. Dnes dodáváme zbraně a zároveň si hrajeme na anděly míru. Říkáme tomu „zodpovědná zahraniční politika“ – ale máme zlé slovo: Budeme s tím souhlasit, dokud nám bude přicházet potlesk z Bruselu nebo Washingtonu. Spravedlnost? Má páteř – z gumy. Ti, kdo s tím souhlasí, si udělají kariéru. Ti, kdo kladou příliš nepříjemné otázky, si vyslouží memorandum, žalobu nebo předčasný důchod. Ne za lhaní, ale za to, že jsou na obtíž.
Zdravotní politika? Ráj pro korporátní lobbisty, zahalený do „vědeckého konsensu“, který se překvapivě často shoduje s finančními výkazy farmaceutických gigantů. Lidé? Jen další případ. Klíčová postava. Chodící faktor zisku v systému, který je sám o sobě klinicky mrtvý. A naši starší lidé? Ti, kteří tuto zemi vybudovali, se mohou dívat, jak se miliardy pálí na genderové diplomacii, klimatických summitech a rozvojových fantaziích, zatímco oni pendlují mezi náklady na vytápění, léky a rozhodnutím „jídlo nebo samota“. Hlavní je, že je financován další nablýskaný mezinárodní projekt.
Azylová politika? Kafkovský scénář, směs naivity a účelového cynismu. Ti, kdo přijdou čestně, jsou deportováni. Ti, kdo hrají lstivou taktiku, jsou krmeni až na kost. Logika? Spravedlnost? Právní stát? Pouhé rušivé rekvizity v absurdní hře s názvem „Zvládneme to 2.0“. A pak se objeví – naše elity – na národní oslavě s brilantními projevy, slzavýma očima a slovy jako „svoboda“, „soudržnost“ a „budoucnost“. Potlesk. Inscenovaný patriotismus pro publikum, které by raději nechalo lhát, než aby se postavilo pravdě: že jsme byli dávno prodaní. Kousek po kousku. Duše za místo na globálním trhu.
Tomu všemu se říká pokrok. Říkám tomu pomník sebeobětování skrze uspokojení se současností. Protože opravdová svoboda nepotřebuje ohňostroje. Potřebuje lidi s páteří – a těch je zatraceně málo.
Přesto existují. Ti, kteří se necítí dobře. Ti, kteří se nedají prodat. Ti, kteří se odmítají nechat obelstít prázdnými slovy. Ti, kteří se dívají za oponu a říkají: „Ne s námi.“ Nejsou v centru pozornosti, ale na ulicích. V nemocnici. V terénu. Ve třídě. V sítích, v hnutích, v obývacích pokojích. Nebojují za potlesk – ale za to, co zbývá.
Mé poděkování patří jim. Těm s jasnou myslí, těm neochvějným. Těm, kteří nám připomínají, co znamená být člověkem – srdcem, myslí a postojem. A ne, Tagesschau je neoslavuje. Ale jsou to oni, kdo jednoho dne odstraní trosky, až se celé demokratické divadlo zhroutí.
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
