Vítejte ve Švýcarsku, kde hodinky, čokoláda a povinné poplatky fungují s přesností. A přímo uprostřed se nachází SERAFE, tento státem schválený vynález s „kličkou od hrnce na prase“, který nemilosrdně připomíná každé domácnosti: „Neposloucháte rádio? Nedíváte se na televizi? Na tom nezáleží. Zaplaťte.“
Dne 14. září 2024 náš parlament – pravděpodobně po vyčerpávajícím zasedání plném filtrované kávy a trapného ticha – rozhodl: SERAFE může pokračovat ve vybírání poplatků. Až do roku 2034. Bravo. Ovace ve stoje za dalších devět let finančně lukrativního vybírání poplatků.
A protože dobrý servis stojí peníze (nebo to alespoň tvrdí), SERAFE za toto období obdrží pouhých 158 milionů švýcarských franků. To je 17,5 milionu franků ročně na zaslání účtu 3,7 milionu domácností, který většina z nich už zná nazpaměť: 335 CHF. Bez DPH. Alespoň nám dopřejí tuto jednu iluzi štědrosti.
Pak si přečtete účetní závěrku za rok 2024 a nevyhnutelně si říkáte, jestli jste opilí, nebo jestli SERAFE skutečně žije v paralelní ekonomice:
Odškodnění ve výši 24,4 milionu švýcarských franků.
Zisk ve výši 5,9 milionu švýcarských franků.
Zasíláním faktur.
Žádný produkt. Žádná služba. Žádná inovace.
Jen údržba tiskárny a pár výhružných e-mailů.
Průměrný švýcarský občan se kvůli tomu musí dřít hodiny, zatímco SERAFE tiskne faktury a plave v penězích. Někde tam venku majitel malé firmy tiše pláče do své účetní knihy. Bezpečnost! Bezpečnost! (Hraje dramatická hudba)
Za „bezpečnost“ se každoročně platí sedmimístná částka. Pravděpodobně proto, aby se zabránilo tomu, aby se někdo naboural do posvátných databází vymáhání dluhů a zjistil, že polovina jejich peněz se stejně vypaří do administrativního aparátu. A pak jsou tu náklady na IT ve výši přes 4 miliony ročně. IT. Na faktury. Zopakuji: na faktury. Každý vesnický klub spravuje své čtvrtletní účty v Excelu. SERAFE naopak potřebuje rozpočet na IT, který zní, jako by spolufinancoval CERN.
12 000 CHF na reklamu/komunikaci. Reklama. Za povinný poplatek. To je jako reklama na dýchání. Nebo na podávání daňového přiznání. Nebo na stárnutí. Ale samozřejmě – někdo musí veřejnosti vysvětlit, proč by s vyúčtováním měla být spokojená.
Můj osobní vrchol: Externí služby v ceně přes 6 milionů švýcarských franků. Protože firma s přesně jedním úkolem zjevně potřebuje outsourcing. Možná externí firmy práci zefektivní. Nebo alespoň tak diskrétně, aby se dalo přesunout ještě více milionů.
A pak: 163 zaměstnanců. Z nich je 14 konzultantů. K čemu je 14 konzultantů? V čem radí? Jak složit složenku? Jak formulovat výhružné dopisy emocionálně inteligentněji? Jak co nejdiskrétněji obíhat peníze prostřednictvím společností Secon, Sumex a ELCA?
Podívejme se na strukturu společnosti. SERAFE – mateřská společnost Sumex – předchůdce Secon – všechny úhledně propojené. Stejní členové představenstva, stejní vedoucí pracovníci, stejná jména: Krauer, Pittou, Schurink, Wassenberg, Renggli… Firemní bingo, kde vyhrávají všichni. Obzvláště finančně.
Sumex patří společnosti ELCA. ELCA provozuje systémy řízení ve Vietnamu. Vietnamu! Protože nic nekřičí „švýcarskou datovou suverenitu“ tak jako outsourcované datové centrum na druhé straně světa. Ale no tak – říkají tomu „shoringová platforma“. Zní to mnohem důvěryhodněji, že?
A teď otázka za milion dolarů: Míchá se tu s trochou peněz? Pár milionů tady, pár konzultantů tam, trochu outsourcingu, trochu administrativy, malá půjčka nepřímo zapojené dceřiné společnosti… naprosto normální. Alespoň v systémech tak transparentních jako trezor vyložený olovem.
Organizace, jejímž nejvýznamnějším pracovním výstupem je rozesílání standardních dopisů, nepotřebuje ani 163 zaměstnanců, ani 14 konzultantů, ani 4 miliony na IT. Švýcarsko by to ale mělo prostě tolerovat.
Zaplať, usměj se, drž hubu.
Zdá se, že to je motto.
A SERAFE vám děkuje.
S přátelským dopisem.
A nový návrh zákona…
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
