Za jednu věc musíte Hollywoodu uznat zásluhy: když je značka mrtvá, je oživována, dokud z ní nezbude absolutně nic. Vysátá kostní dřeň, vypařená nostalgie, traumatizovaná fanouškovská základna. Predátor byl tímto způsobem klinicky mrtvý několikrát. A pak se najednou znovu zvedne, opráší se a řekne něco jako: Promiňte, spletl jsem se ve svém jméně.
„Predator: Badlands“ je zatraceně dobrý akční film. Ano, opravdu. Žádné ironické pokrčení ramen, žádné „lepší, než se očekávalo“, žádné „prostě fandové“. Je to film, který chápe, proč franšíza Predator vůbec fungovala – a proč občas tak velkolepě selhala.
Abych uklidnil nervózní dav nostalgiků: Ne, tohle není spoiler. Všechno, co následuje, jsou informace z traileru nebo zřejmá premisa. Film je v kinech od začátku listopadu. Pokud se chcete nechat překvapit, přestaňte číst. Pokud chcete pochopit, proč tento film bolí – v dobrém slova smyslu – čtěte dál.
Predátor je jednou z těch filmových postav, které prostě nelze zabít. Ani kulkami, ani desetiletími, ani špatnými crossovery. Od té doby, co se Arnold Schwarzenegger v roce 1987 potácel zpocený džunglí a pronesl legendární hlášku: „Když to krvácí, můžeme to zabít,“ bylo jasné: tahle věc je víc než jen monstrum. Je to mýtus. Mýtus, který byl později zkřížen s Vetřelcem, přeplněn CGI a téměř prohlášen za mrtvý.
A pak přišel Dan Trachtenberg. V roce 2022 s filmem „Prey“, následovaný filmem „Killer of Killers“ a nyní „Badlands“. Muž zjevně pochopil to, co pro mnoho producentů zůstává záhadou: Predátor není maskot. Není to akční hračka. Není to mem. Je to lovec s kódexem. Tečka.
„Predator: Badlands“ dělá něco, čemu se Hollywood obvykle vyhýbá, podobně jako originální myšlenka: obrací perspektivu. Lidé nejsou bezmocné oběti. Predátor není nadřazený alfa zabiják. Predátor je naopak nejslabším členem svého klanu.
Ano. Lovec je outsider.
Tento Yautja se jmenuje Dek a v jeho kultuře není slabost charakterovou vlastností, ale rozsudkem smrti. Čest se měří trofejemi. Každý, kdo se jimi nedokáže prokázat, je vyřazen. Dek tedy prchá – na planetu, které se vyhýbá i jeho vlastní druh. Žije tam něco, co je považováno za neporazitelné. A Dek si říká: Pokud budu nejslabší, tak prostě zabiju ty nejsilnější.
Hollywoode, vezmi si na vědomí: Takhle se píše motivační prohlášení.
Najednou se role obrátí. Lovec se stává kořistí. Monstrum uloveným. Trachtenberg se však nedopouští obvyklé chyby a nedělá Predátora „humanizací“. Nedělá z něj milého člověka. Nedělá z něj morálního člověka. Prostě ukazuje to, co v něm vždycky bylo: zranitelnost, strach, hněv. Strach z bezvýznamnosti. Hluboce nepříjemný pocit – ať už lidský, nebo Yautja.
Samotná planeta není jen hezká CGI scenérie, ale nepřátelská noční můra. Ekosystém aktivně se snaží zabít vše, co dýchá. Rostliny řežou maso. Červi explodují. Keře se otravují. Tráva je ostřejší než v mnoha studiových filmech. A Dek se v ní klopýta jako nezvaný cizí předmět.
Lovec v království, kde loví všichni. Úžasné.
Samozřejmě přijde okamžik, kdy internet lapá po dechu: Predátor pracuje se ženskou společnicí. Skandál. Svatokrádež. Zrada. Už teď slyšíte samozvané strážce čistoty, jak píší. Ale toto pobouření přehlíží něco zásadního. Sám film to jednoznačně říká:
„Yautja není něčí přítel. Yautja je pro každého predátor.“
Yautja nemají žádné přátele. Mají nástroje. Čepele. Kopí. Maskovací panely. Termální skenery. Lasery. A teď: Thia. Syntetická přeživší z korporace Weyland-Yutani. Stroj. Žádné morální dilema. Žádná výmluva, která by vás navnadila na dobrý pocit. Nástroj pro lov. Tečka.
To, že tento konkrétní android dodává filmu vřelost a suchý humor, není zrada, ale spíše známka inteligence. Protože to, co se zde děje, není romantizace. Je to vývoj. Dek se nestává silnějším tím, že se stává brutálnějším, ale proto, že se učí, pozoruje, analyzuje a přizpůsobuje. Síla skrze adaptaci – ne skrze hrubou sílu.
A nebojte se: násilí je tu stále spousta. Navzdory tomu, že v USA má „Badlands“ povolení k prohlížení od 13 let, je to všechno, jen ne krotký film. Krev stříká. Těla jsou trhána na kusy. Končetiny létají. Trachtenberg inscenuje násilí přesně, bolestivě a bez voyeurských triků. Každá rána má svou váhu. Každý boj má svůj konec.
Tempo je perfektní. Žádné pomalé pasáže. Žádné přehnané akční sekvence. Napětí, exploze, ticho. Ještě více napětí. Režisér, který ví, kdy udeřit – a kdy zůstat zticha.
„Predator: Badlands“ není znesvěcením mýtu. Je to jeho nezbytný vývoj. A upřímně řečeno, pokud se i tato franšíza dokáže znovuobjevit, pak možná ještě není vše ztraceno.
Hollywoode, ber to na vědomí. Po zbytek tvých životů.
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
