I hororové ikony mají zřejmě pracovní dobu. Nikdo nevraždí osm hodin v kuse, ani s ikonickou maskou, rezavým nožem nebo telepatickou smlouvou z noční můry. V určitém okamžiku si i zosobněná hrůza musí sednout, nadechnout se a říct: „Dobře. Dost lidí na dnešek.“
Takže Vecna, Pennywise, Freddy Krueger a Michael Myers se nesetkají v krvavé lázni, ale spíše se zdvořilým „Co se děje?“. Žádný křik, žádná mlha, žádný dramatický soundtrack. Jen to lehce nepříjemné ticho, když pohromadě sedí čtyři bytosti, které jinak fungují jen tehdy, když ostatní v panice utíkají.
Vecna vypadá uraženě, protože nikdo nebere jeho monology vážně. Pennywise se ušklíbne, i když se nikdo nesměje. Freddy vypráví špatný vtip, který by fungoval jen ve snu. Michael Myers nic neříká. Nikdy nic neříká. Ale všichni vědí: Soudí.
A shodují se: opravdový horor už není jejich doménou. Potuluje se venku, má na sobě mikinu s kapucí, prochází telefon a nazývá chaosem každodenní život. Lidé si teď horor vytvářejí sami. Efektivně. Bez masek. Bez stylu. Skutečný horor už dávno ovládl scénář…

„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.








