V deset hodin večer se v Halle an der Saale městem náhle rozezní sirény, ale ne ty známé, nudné z filmu o připravenosti na katastrofy z roku 1987. Ne. Tohle zní jinak. Dramatickyji. Filmověji. Skoro, jako by si někdo spletl „Čistku“ s městským ozvučením. A pak přijde vrcholný okamžik: „Lockdown, Lockdown, Lockdown… Pozor!“
V angličtině. Třikrát. Pro mezinárodní nádech. Pro případ, že by apokalypsa přilákala turisty.
Nikdo nic neví. Nikdo nic nevysvětluje. Ale všichni slyší všechno. Hasičské vozy, policejní auta, sanitky se řítí někam, možná všude. Webové stránky „You Are Halle“ se zhroutily, protože celé město Halle se současně snažilo zjistit, jestli se jedná o cvičení, nebo jestli tentokrát skutečně začíná třetí apokalypsa bez varování. Pozor, spoiler: Nejsou žádné informace. Jen zvěsti o speciální nabídce.
Výbuch? Možná.
Hrozí zřícení domu? Možná.
Souvislost s anglickými oznámeními? Není jasné.
Všechno v pořádku? Ani náhodou.
Ale no tak, existují videa. Spousta jich. A lidé, kteří velmi pozorně naslouchají. Protože když nic nevíte, chcete alespoň spekulovat. Falešný poplach? Vtip? Inscenované? Stážista s přístupem do špatného systému? Nebo prostě jen další kapitola ve skvělé knize „Něco testujeme, ale nikomu neříkáme proč.“
Opravdu fascinující není samotný alarm, ale úroveň komunikace. Nebo spíše její absence. V době, kdy každý kávovar má aplikaci a každý toustovač dostává aktualizace, je možné uvést celé město do stavu vysoké pohotovosti, aniž by bylo nutné uvést jedinou vysvětlující větu.
A pak je tu ta angličtina. Proč angličtina? Pro koho? Pro NATO? Pro Netflix? Pro případ, že by nás poslouchali i zahraniční diváci? Ať už je to falešný poplach, otázkou není, zda došlo k technické chybě. Otázkou je, proč se zdá, že dokážou spustit poplach rychleji, než ho dokážou vysvětlit.
Možná to byl jen nácvik. Možná selhání. Možná obojí. Jedna věc je jistá: pokud chcete lidi zmást, děláte to přesně takhle. Nahlas, anglicky, bez kontextu. A pak to pravděpodobně nazvete „nešťastným řetězcem událostí“. Halle se alespoň poučila: lockdown nepřichází potichu. A vysvětlení, pokud vůbec přijde, přijde později…
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
