Přátelé, jak jsme se jen smáli! Ne tím přátelským smíchem, ale samolibým, samolibým chichotáním národa, který se považoval za největšího nepřítele civilizace. Smáli jsme se zemím, kde nic nefungovalo. Státům, kde staveniště přežila monarchie. Úřadům vlády, kde spisy měly naplňující společenský život než lidé, kteří je spravovali. Smáli jsme se školám, které vypadaly jako archeologické vykopávky s falešnou Wi-Fi. Lékárnám, kde se dalo sehnat všechno, jen ne to, k čemu to bylo. Řemeslníkům, kteří říkali „příští týden“ a mysleli to jako nějaký duchovní časový rámec.
Smáli jsme se, protože jsme byli přesvědčeni, že víme lépe. Mysleli jsme si, že jsme chytří. Mysleli jsme si, že jsme moderní. Mysleli jsme si, že jsme efektivní. Byli jsme Německo. Nebo jsme si to alespoň mysleli…
A pak přišel ten okamžik. Tiše. Nenápadně. Žádná rána, žádný poplach. Jen to nepříjemné škubnutí v břiše, když si najednou uvědomíte: Počkejte chvilku… to jsme my. Jen bez slunečního svitu. Bez lehkosti. Bez humoru. Ale s formuláři. Ve třech vyhotoveních, prosím. Vítejte v zemi, kde je všechno zdokumentováno, bez jakéhokoli selského rozumu. Kde každý problém nejprve dostane pracovní skupinu. Pak studii. Pak tiskovou konferenci. Pak panel expertů. A nakonec nová daň. Někdo musí být na vině a občan je pohodlně vždy snadno dostupný.
Staveniště? Samozřejmě. Ale ne na stavbu čehokoli. Spíše na narušení naděje. S rychlostním limitem 30 km/h, výstražnými majáky a duší z betonu. Dokončení: Pravděpodobně po tepelné smrti vesmíru. Nebo dříve, pokud rozpočet předtím exploduje. Což je také forma pokroku. Vládní úřady? Aha, pracují. Interně. Jen to není vidět. Momentálně pracují z domova, jsou na nemocenské, stávkují nebo se účastní workshopu na téma „Jak zdvořile říct ne, aniž byste ve skutečnosti řekli ano“. K dispozici telefonicky: v úterý od 9:12 do 9:14. Ale pouze za úplňku a když Merkur není retrográdní. Písemně? Rád. Doba zpracování: Mezi šesti týdny a třemi volebními obdobími.
Školy? Vzdělání je důležité. Proto je řežeme až na kost. Děti se tam učí pro život. Průvan. Odolnost proti plísním. Mentální odolnost. Improvizace bez topení. Digitální vzdělávání je samozřejmě také k dispozici. S zpětnými projektory, křídami a pevnou vírou, že budoucnost nakonec přijde sama. Technologie jsou včerejší zprávou, ale vize je předevčírem. Pokrok s patinou. Nemocnice? Kompletní umělecké dílo odrážející nedostatek. Chybí personál. Chybí lůžka. Chybí léky. Chybí čas. Ale nebojte se: Logo bylo modernizováno. Priority musí existovat. A někde určitě bude viset transparent s nápisem „Děkujeme našim hrdinům“. Nic to neléčí, ale vypadá to hezky.
Lékárny hlásí nedostatek zásob. Zní to neškodně. Skoro sexy. Fráze přímo z marketingového oddělení. V překladu to znamená: „Hodně štěstí. Modlete se.“ Pacient se stává prosebníkem, lékárník vysvětlovatelem a systém špatným vtipem, kterému se už nikdo nesměje. Řemeslníci? Mytický druh. Zřídkakdy viděni. Zanechávají stopy typu: „Ozvu se.“ Neozvou. Odešli. Do zemí, kde jsou placeni, vážení a nikdo se jich neptá, jestli to můžou udělat levněji. Nejlépe včera. Samozřejmě načerno. S fakturou. Ale pokud možno bez DPH.
A nad tím vším se vznášejí oni: politici. Správci bídy. Strážci stagnace. Střeží chaos jako poklad. Prostě nic neměňte. Jen se vyhýbejte přebírání zodpovědnosti. Prostě moderujte, bagatelizujte, delegujte, odkládejte. Mluví o stabilitě, zatímco dům hoří. O transformaci, zatímco záchod už nesplachuje. O budoucnosti, zatímco se přítomnost rozpadá jako špatně nalepený volební plakát.
Ale nebojte se. Zábava je v plném proudu. A jak! Reality TV, pobouření, drobné skandály, kouřové clony. Levice versus pravice. Staří versus mladí. Očkovaní versus neočkovaní. Muž versus žena. Občan versus občan. Všichni jsou zaneprázdněni. Všichni křičí. Nikdo se nedívá nahoru. Nikdo se neptá, kdo vlastně šetřil na základech. Mezitím se věci hroutí. Elegantně. Strukturovaně. S německou důkladností. Ne chaos, ale úhledně organizovaný úpadek. S předpisy, směrnicemi a odpovědností. Všechno je regulováno. Dokonce i selhání.
A nejlepší na tom je, že si toho většina lidí nevšimne. Nebo si všimnout nechce. Nebo řekne: „Nebude to tak hrozné.“ Ale je. Protože v určitém okamžiku už to nebude „Dobré ráno, Německo“, ale „Dobrou noc“. Noční můra se neblíží. Už je tady. Je zaregistrovaná, obsadila číslo a trpělivě čeká v čekárně dějin.
Mezitím v televizi někdo s vážným výrazem říká: „Máme všechno pod kontrolou.“
To samozřejmě máš.
Jako vždycky.
Dobře spěte.
A nezapomeňte: Zítra bude všechno lepší.
Nebo nám to alespoň bylo řečeno…
(Via Rafael Maier)
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
