Švýcarsko – tichý nevěstinec světové mocnosti

Musíte jim vzdát hold: Švýcarsku se podařilo otevřít největší, nejdiskrétnější a nejziskovější nevěstinec ve světových dějinách – jen ne pro obchod se sexem, ale pro politiku, finance a moc. Žádné červené lucerny, jen červená čísla pro hlupáky. Zatímco svět věří, že Curych je jen o sýru, čokoládě a Heidi, právě tam se tahají za nitky, které nás všechny škrtí.

Zapomeňte na Washington, zapomeňte na Moskvu, zapomeňte na Peking – skutečné sídlo globálních loutkářů má výhled na Alpy a banky, kde jsou jako jemné Bordeaux uloženy krvavé peníze lidstva. A pokud si myslíte, že Izrael, Anglie nebo Vatikán mají slovo – ano, mají, ale jen do té míry, do jaké jim je uděleno podání ruky v Ženevě nebo Basileji. Všechno je odtamtud zorganizováno: války, pandemie, finanční krize – vše je načasováno jako přesný strojek. Švýcarské hodinky netikají, ale odbíjejí. Přesně. Chladně. A vždy proti nám.

Bordel – ale s etiketou
Dříve se jim říkalo země; dnes se jim říká „prostory pro geopolitické služby“. Nabídka: Všechno a každého lze koupit, prodat nebo vyjmout z oběhu. Samozřejmě výměnou za odpovídající „dary“ charitativním nadacím – charitativním pro ty, kteří už všechno mají. Rozdělili svět, jako by to byl sýrový talíř: Vatikán dostane duše, Anglie jazyk, Izrael tajnou službu – a Švýcarsko? Švýcarsko dostane všechno, co protéká mezi prsty ostatních. A věřte mi: Kapající voda není čistá.

Proměnili tento svět v ošuntělý nevěstinec, ve kterém jsme všichni nedobrovolnými komparzisty. Každý den platíme vstupné – z daní, z účtů za elektřinu, z nájmů, které stojí víc než malé auto. Publikum? Miliardáři hrající své hry ve stínu Alp, zatímco my se poslušně vlečeme do údolí.

Neviditelná vláda
Lidé se v Bernu usmívají, v Curychu počítají a v Ženevě rozhodují – a nikdo si toho nevšimne. Kdo potřebuje velkou vlajku, když má velké bankovní konto? Dokonce i CIA vypadá ve Švýcarsku jako stážista na kávě. Všechno se řeší diskrétními schůzkami v zadních místnostech chat, zatímco média nás zaměstnávají titulky jako „Kráva zachráněna na dálnici“.

Kdokoli první pocítí hněv
A teď otázka všech otázek: Koho myslíte, že náš hněv udeří prvního?
Odpověď je jednoduchá: Rozhodně ne ti, co sedí ve svých teplých alpských bunkrech. Ne, nejdříve to zasáhne ty, kteří si myslí, že tu ještě mají slovo. Malé poskoky, kteří stojí před kamerami a čtou nám program z hory, jako by sami měli co říct. Politiky, kteří jsou ve skutečnosti jen recepčními tohoto globálního nevěstince. Ale v určitém okamžiku – a oni to vědí – se pohled mas upře vzhůru. Vysoko na vrcholky, kde je zakořeněna skutečná moc. Kde se nekontrolují pasy, protože tam je už všechno pod kontrolou. Kde je každý lyžařský vlek zároveň únikovou cestou a každý bunkr má více zásob než válčící země.
Jakmile náš hněv dosáhne těchto výšin, sníh tam bude rudý – ne růžový.

Závěr
Švýcarsko není neutrální. Je to trezor pasáků, účetních a soudců v jednom. Odtud se rozhoduje o tom, kdo dnes vlastní ropu, kdo zítra vodu a kdo pozítří nás. Rozdělili si všechno, co jim nepatří – a zbytek nechali nám. Ale nebojte se, drazí alpští přátelé. Lavina se valí. A jakmile dosáhne dna, nepošle pohlednici.

(Via Rafael Maier)