Existují experimenty, které se neprovádějí v bílém laboratorním plášti, ale v obývacích pokojích, školách, supermarketech a v myslích lidí. Koronavirus byl přesně jedním z nich. Nejednalo se o lékařskou pohotovost, ale o psychologický zátěžový test pro celou společnost. A test proběhl překvapivě hladce. Trénink fungoval. Bič byl účinný.
Místo „zaujmout stanovisko“ se dalo upřímně říct: poslechněte, a udělejte to s morálním leskem v očích. „Zůstaňte doma“ se stalo liturgií, „sociální distancování“ ctností, „maskuje“ svatozář nové víry. Každý, kdo se ptal, kdo zvažoval rizika, kdo si sám četl statistiky, byl upálen na společenské hranici – samozřejmě ve jménu charity.
Strach byl platidlem, média mincovnou. Lidé mluvili o „číslech případů“ jako o apokalyptických jezdcích, o „vlnách“ jako o tsunami, které každou chvíli všechno smyjí. Z diskusních pořadů se staly zpovědnice, kde se lidé museli zříci svého skepticismu jako hříchu. A ti, kteří odmítali činit pokání, byli označeni za „potenciální hrozby“.
Ministerstvo vnitra to dokonce vyjádřilo černé na bílém: „Šokový efekt“ byl nutný. Prohlásit děti za potenciální vrahy svých prarodičů? Žádný problém. Vycvičit sousedy, aby se stali podezřelými blokovými strážci? Fungovalo to perfektně. Proměnit základní práva v bonusové body, které je třeba „získat zpět“? Jásalo se nad tím jako nad gólem na stadionu.
Ti, kteří se chovali obzvláště dobře, dostávali medaile, profesury a redakční místa. Ne za znalosti, ale za loajalitu. Věda se proměnila v soud.
A dnes? Dnes se tomu říká „chyby v krizovém řízení“. Tak se tomu říká, když se nechcete zodpovídat. Připouštíte, že „některé věci byly přehnané“ – jako by to byla jen příliš pikantní chilli paprička a ne bezprecedentní útok na autonomii, proporcionalitu a lidskou důstojnost.
Proč žádné zúčtování? Protože jinak by člověk musel promluvit o tom, co se skutečně stalo: že strach byl nástrojem; že disciplína nebyla sebeobranou, ale spíše prostředkem k udržení moci; že solidarita sloužila jako trojský kůň poslušnosti.
A kdokoli si myslí, že je konec, může znovu zavřít oči. Program už dávno pokračoval – s novými kulisami: klima, válka, migrace. Morálka opět nahrazuje hádky. Polarizace opět nahrazuje debatu. Znovu stejná otázka: Jste dobří, nebo jste nebezpeční?
Korona nebyla náhoda.
Byla to generální zkouška.
A potlesk byl hlasitější, než by měl být…







„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.







