Svoboda projevu? Jen pokud máte správný názor. Čt. reagují na novou zprávu ZDF – a hovoří o strachu, adaptaci a skutečné toleranci.
ZDF, to je ta veřejnoprávní vysílací stanice, kde zkoumají, co se ještě smí říct – a pak stráví 90 minut dokazováním přesně toho: Můžete říct cokoli – pokud je to předem schváleno. Už jen samotný název volá po hluboké intelektuální masáži: „Co se v Německu ještě smí říct?“ – Ach prosím! Jako by vám uprostřed noci zazvonilo Ministerstvo veřejného mínění a zabavilo vám Wi-Fi, protože jste si vygooglili „cikánský řízek“.
Už v úvodu průměrný německý občan volá do mikrofonu: „Už nesmíte nic říct!“ – a to přitom v televizi. Paradox tak elegantní, že by Kafka zatleskal. A ZDF soucitně přikyvuje, protože koneckonců chtějí osvětlit všechny strany. V překladu to znamená: stejné narativy, jen v pastelových barvách.
Pak obvyklé drama: pár východních Němců si plete svobodu projevu s NDR, pár komentátorů na Facebooku, kteří se snaží udržet klid mezi pobouřením a videi s kočkami, a samozřejmě výzkumník demokracie, který s vážným výrazem vysvětluje, že se voliči AfD cítí diskriminováni. Překvapení desetiletí! Prokládáno dalšími klipy, hudbou, zábleskem znepokojení a někde mezi tím moderátor předstírá, že se právě setkal se Sokratem, zatímco ve skutečnosti jen čte komentáře na Facebooku.
Člověk má téměř dojem, že se ZDF pustila do natočení německé krajiny rozhořčení jako dokument o přírodě: „Tady nejistý Západní Němec ve své filtrační bublině – a tamto vzácný exemplář rozzlobeného Východního Němce, který v divočině hlasitě volá po svobodě, ale myslí tím Twitter.“ A ano, stále existují, skutečné oběti nedostatku svobody: lidé, kteří kvůli zákazům Facebooku nebo sousedským urážkám přišli téměř o všechno – samozřejmě kromě nutkání mluvit o tom v televizi.
Pak mezi tím přichází morální upozornění: „Tolerance nesmí tolerovat netoleranci,“ vysvětluje profesor, který zjevně věří, že tolerance je fitness program, v němž člověk neustále potřebuje nové odpůrce, aby si napínal morálku. Problém je v tom, že dnešní netolerance často pochází od těch, kteří hlasitě hlásají „otevřenost“ – a dělají to, dokud s tím někdo nezačne nesouhlasit. Pak se v diskusní místnosti rychle stane nepříjemné.
Nakonec se ZDF pokouší zakončit smířlivou notou. Dva bratři – jeden z AfD, druhý z Zelených – se setkávají na ochutnávce vín a demonstrují: Můžete se milovat, i když si nerozumíte. Dojemné. Téměř cítíte, jak scénář krátce obsahuje naději. Podstata však zůstává: Německo už nemluví, deklamuje. Už neposlouchá, cituje. Všichni mají pravdu a všichni se cítí pronásledováni. Televize tomu říká demokracie, diváci tomu říká hloupost – a oba mají trochu pravdu.
Tak co se dá v Německu ještě říct? Cokoliv. Hlavně když se neptáš...
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
