Byla to malá žena kráčející po prašné, nezpevněné cestě. Pravděpodobně byla docela stará, ale její chůze byla lehká a její úsměv svěží zářil bezstarostné dívky. Zastavila se u shrbené postavy a podívala se dolů. Moc toho neviděla. Tvor sedící v prachu na cestě se zdál téměř nehmotný. Připomínal šedou flanelovou deku s lidskými obrysy.
Malá žena se lehce sklonila a zeptala se: „Kdo jsi?“ Dvě téměř bezvládné oči unaveně vzhlédly. „Já? Jsem Smutek,“ zašeptal hlas váhavě a tiše, sotva slyšitelný. „Ach, Smutku!“ zvolala malá žena radostně, jako by zdravíla starého přítele.
„Znáš mě?“ zeptal se Smutek podezřívavě. „Samozřejmě, že tě znám! Doprovázela jsi mě už několikrát.“ „Ano, ale…“ tušil Smutek, „proč přede mnou neutečeš? Nebojíš se?“ „Proč bych před tebou měl utíkat, drahoušku? Víš až příliš dobře, že doženeš každého uprchlíka. Ale chci se tě zeptat: Proč vypadáš tak sklíčeně?“ „Jsem… smutná,“ odpověděla šedá postava třesoucím se hlasem. Stařenka se k ní posadila. „Takže jsi smutná,“ řekla a chápavě přikývla. „Řekni mi, co tě trápí.“
Smutek si hluboce povzdechl. Opravdu by ji tentokrát někdo chtěl poslouchat? Kolikrát si to přála. „Ach, víš,“ začala váhavě a s velkým překvapením, „prostě mě nikdo nemá rád. Je mým osudem jít mezi lidi a zůstat s nimi určitou dobu. Ale když k nim přijdu, couvnou. Bojí se mě a vyhýbají se mi jako moru.“ Smutek těžce polkl. „Vymysleli si fráze, kterými mě chtějí vyhnat. Říkají: nesmysl, život je veselý. A jejich falešný smích vede ke křečím v žaludku a dušnosti. Říkají: chvála tomu, co člověka zatvrzuje. A pak je bolí srdce. Říkají: člověk se prostě musí vzchopit. A cítí trhání v ramenou a zádech. Říkají: pláčou jen slaboši. A zadržované slzy jim málem roztrhnou hlavu. Nebo se otupují alkoholem a drogami, aby mě nemuseli cítit.“
„Ale ano,“ potvrdila stará žena, „takové lidi jsem potkala už mnohokrát.“ Smutek se ještě více propadl. „A přesto chci jen pomáhat lidem. Když jsem jim velmi blízko, mohou se setkat sami se sebou. Pomáhám jim postavit hnízdo, aby si mohli léčit rány. Smutní lidé mají obzvlášť tenkou kůži. Někteří utrpení se znovu vynoří, jako špatně zahojená rána, a to hodně bolí. Ale jen ti, kteří si dovolí truchlit a vyplakat všechny neprolité slzy, mohou svá zranění skutečně vyléčit. Lidé ale nechtějí, abych jim s tím pomáhala. Místo toho si na jizvy namalují křiklavý úsměv. Nebo si nasadí silný pancíř hořkosti.“ Smutek utichl. Její pláč byl zpočátku slabý, pak silnější a nakonec naprosto zoufalý.
Stařenka utěšujícím způsobem vzala zhroucenou postavu do náruče. Jak je hebká a něžná, pomyslela si, a jemně pohladila chvějící se uzlíček. „Jen plač, Smutku,“ zašeptala láskyplně, „odpočívej, ať znovu nabereš sílu. Odteď už nebudeš bloudit sama. Budu tě doprovázet, aby malomyslnost nezískala ještě větší moc.“ Smutek přestal plakat. Narovnala se a s úžasem pohlédla na svou novou společnici: „Ale… ale – kdo jsi vlastně?“ „Já?“ řekla stařenka s úsměvem a pak se znovu usmála, bezstarostně jako malá holčička. „Jsem Naděje.“
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
