Byla jednou doba, kdy politici, celebrity a komentátoři talk show na sebe každý večer křičeli u televize jako opilci na vesnické slavnosti – ale bez té zábavy. Byla to doba, kdy lidé věřili, že 2G, 3G, posilovače, povinné nošení roušek a zákazy vycházení dokáží nejen porazit viry, ale také snížit IQ populace na polovinu. Nebýt očkován nebyl jen osobní volbou – ne, byl to vstup do exkluzivního klubu „nepřátel lidu“, hned po boku popíračů klimatu, masožravců a lidí používajících špatný napěňovač mléka. Pár perel z té doby:
- „Neočkovaní lidé jsou asociální idioti“ – konečně věta, která šíří společenské rozdělení a zní, jako by ji vymyslel nějaký znuděný školní tyran.
- „Tyranie neočkovaných“ – zní to jako název špatného sci-fi filmu, který nikdo nechce vidět, ale nějakým způsobem si ho miliony lidí musely prožít na vlastní kůži.
- „Slepé střevo společnosti“ – lékařsky sporné, ale přinejmenším kreativní.
- „Policie musí používat pepřový sprej a obušky“ – aby si i ten poslední člověk pamatoval, že zdraví se prosazuje obušky.
- „Profesionální zákaz pro neočkované“ – protože není nic lepšího než dohnat lidi do existenční tísně, aby se dobrovolně podřídili.
- „Korona udělala proti nacistům víc než bezpečnostní orgány“ – poznámka tak cynická, že i satirici na chvíli zmlkli, aby si ji mohli uvědomit.
A pak tyto úžasné vedlejší produkty „nového normálu“:
- Běžci s rouškami FFP2, kteří vypadají, jako by každou chvíli omdleli v křoví.
- Nositelé roušek sedí sami ve svých autech – pravděpodobně v neustálém strachu, že by je jejich vlastní emise CO₂ mohly nakazit.
- Očkovací loterie s klobásami, koblihami nebo pivem zdarma – jako bychom všichni byli vycvičená cirkusová zvířata, která by za odměnu udělala cokoli.
- Pobouření „solidaristů“ na sociálních sítích, kteří hlasitě prohlašovali: „Nechal jsem se očkovat jen kvůli vám!“ – a zároveň blokovali každého, kdo s tím nesouhlasil.
Sarkastický závěr:
Někteří si v té době mysleli, že celá věc je jen dočasné divadelní představení. Ale to, co se ukázalo jako generální zkouška dokonalé směsice zbabělosti a hlouposti – nepřekonatelné kombinace schopné dovést jakoukoli společnost do propasti.
Zbabělost, protože jen málokdo měl odvahu prostě nahlas říct „Ne!“, když se z televize ozval další nesmyslný příkaz.
Hloupost, protože mnozí byli hrdí na to, že slepě následovali cokoli, pokud to pocházelo od někoho s oblekem, titulem nebo modrou fajfkou.
A přesně v tom spočívá vtip, tma jako ve sklepě bez světla:
Každý, kdo se vážně nechá přesvědčit, že vyloučení, nátlak a podněcování jsou najednou morální jen proto, že se jim říká „solidarita“, nemá budoucnost. Historie si tyto roky zapamatuje nikoli jako lékařský pokrok, ale jako učebnicový příklad toho, jak rychle jsou lidé ochotni prohlásit své sousedy za nové malomocné – pokud jim to zajistí místo mezi „morální elitou“.
Až jednoho dne historické knihy řeknou, že „všichni zvládli toto těžké období společně“, pak si můžete být jisti: Největší zbabělci a nejhlasitější křičící budou oslavováni jako hrdinové – zatímco ti skutečně stateční si stále ponesou jizvy po pepřovém spreji a obušcích.

(Via Rafael Maier)

„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.








