Začíná to, jako vždy, nenápadně. Čísly, která by nikdo neměl vidět. Lék, dostupný po celá desetiletí, osvědčený a nudně levný. 60 až 80 dolarů za kompletní léčebnou kúru. Žádný luxus, žádný mýtus, jen lék. A pak, jednoho rána, tatáž účinná látka najednou stojí několik tisíc dolarů. V jednom zdokumentovaném případě téměř 24 000 dolarů za 28 dní. Žádný nový postup, žádná inovace, žádný zlatý prach v účinné látce. Jen nová oblast použití. A nový obchodní model.
Vítejte ve světě farmaceutického průmyslu, kde etika končí, jakmile naruší rozvahu.
To, co se tu děje, není náhoda, chyba trhu ani nešťastné přešlapnutí. Je to vzorec. Vždycky stejný scénář. Jakmile se starý lék náhle objeví v kontextu, který slibuje skutečné peníze, například rakovina, promění se z lékařské Popelky ve zlatý důl. Samotný lék zůstává stejný. Obal se mění. Cena prudce stoupá.
Souběžně s těmito cenovými výkyvy se začaly objevovat studie. Nepříjemné studie. Pozorování, analýzy, klinické důkazy. Ukázaly, že některé antiparazitiky někdy dosahují lepších výsledků než zavedené standardní terapie pro některé typy rakoviny. Rakovina prsu. Rakovina prostaty. Rakovina vaječníků. Zejména v případech, kdy konvenční medicína po celá desetiletí říká, že „bohužel nemá žádné dobré možnosti“, se věci najednou staly zajímavými. Nebo nebezpečnými. Záleží na úhlu pohledu.
Stále se objevovalo jedno jméno: ivermektin. Starý známý. Vyvinutý v 70. letech 20. století, milionkrát použitý proti parazitárním onemocněním v chudších oblastech. Levný. Účinný. Dobře prozkoumaný. Bez patentů. Nobelova cena za rok 2015. Vážně úspěšný příběh. Nebo se to tak alespoň zdá.
Protože ivermektin měl jednu zásadní vadu: už nepatří nikomu. Žádný exkluzivní patent, žádný monopolní zisk. A přesně to ho z pohledu průmyslu činí problematickým. Studie prokázaly účinky na buněčné dělení, signální dráhy, přežití nádorů, a dokonce i antivirové vlastnosti. Nic z toho ezoterické. Biologicky věrohodné. Opakovaně pozorované. Ale ekonomicky neatraktivní.
Podobný fenbendazolu. Také antiparazitikum. Původně používaný ve veterinární medicíně. Působí na mikrotubuly, přesně ty buněčné struktury, na které cílí i klasická chemoterapie. To, že dokáže narušit nejen červy, ale i rakovinné buňky, není žádným překvapením, ale učebnicí biologie. Nicméně, jakmile se lék přesune ze dvora do léčebny, najednou se stane „problematickým“. Ne kvůli své účinnosti. Kvůli nízké ziskovosti.
A teď to začíná být zajímavé. Protože jakmile se stará účinná látka objeví v novém terapeutickém kontextu, patenty prší. Ne na samotnou látku, ale na aplikace, dávkování a kombinace. Legální alchymie. Levné se stává exkluzivním. Dostupné se stává elitářským. Terapie se stává produktem.
V USA a Velké Británii mohou lékaři používat takové léky mimo schválené indikace. Nesou odpovědnost. Rozhodují případ od případu. V Německu však dochází k obstrukcím, regulaci a zlehčování problému. Důkazy existují, ale jejich použití je bráněno. Ne z bezpečnostních důvodů, ale kvůli strukturálním omezením. A struktura je vždy politická.
Farmaceutický průmysl se rád prezentuje jako spasitel lidstva. Výzkum. Inovace. Pokrok. Zní to dobře. A ano, moderní medicína zachraňuje životy. Ale dělá to selektivně, pouze tam, kde je to ziskové. Staré léky bez patentů nejsou pokrokem, ale obchodním rizikem. Jsou tedy marginalizovány, zdiskreditovány nebo zbaveny své hodnoty.
Skutečnost, že podobné účinné látky se v rostlinách používají po staletí, odpovídá obrazu. Artemisia annua. Graviola. Pau d'Arco. Pelyněk. Vlaštovičník. Tymián. Žádné patenty. Žádné monopoly. Proto žádné nadšení. Tradiční medicína je romantizována nebo zesměšňována, ale zřídkakdy se vážně integruje. Ne proto, že by byla neúčinná, ale proto, že je obtížné ji kontrolovat.
Na tomhle je skutečně nelidské ani tak cena. Je to logika, která se za tím skrývá. Uzdravení se neposuzuje podle jeho účinnosti, ale podle jeho prodejnosti. Znalosti se nepodporují, ale filtrují. Všechno, co neodpovídá ekonomickému modelu, je odsunuto na okraj poznámek pod čarou.
Nejde o polarizaci. Nejde o „konvenční medicínu versus alternativní medicínu“. To je umělé rozdělení. Jde o upřímnost. O odvahu uznat studie a zkušenosti, i když jsou nepříjemné. A o otázku, komu zdraví vlastně patří.
Mlčení je příjemné. Kladení otázek je nebezpečné. Ale bez otázek existují jen příběhy. A příběhy jsou pro korporace vždy levnější než léčení.
Tento text nenahrazuje lékařskou radu. Ani nenahrazuje výzkum. Jeho jediným účelem je rozšířit obzory. Pryč od ceny. Směrem ke struktuře. Protože každý, kdo chce pochopit, proč staré účinné látky najednou způsobují problémy, se nemusí obracet na medicínu. Ale spíše na knihy farmaceutického průmyslu.
„Dravens Tales from the Crypt“ okouzluje již více než 15 let nevkusnou směsí humoru, seriózní žurnalistiky – pro aktuální události a nevyváženého zpravodajství v tiskové politice – a zombie, zdobený spoustou umění, zábavy a punk rocku. Draven ze svého koníčka udělal oblíbenou značku, kterou nelze zařadit.
Můj blog nikdy nebyl navržen tak, aby šířil zprávy, natož aby byl politický, ale s aktuálními událostmi si prostě nemohu pomoci a nezachytím zde informace, které jsou jinak cenzurovány na všech ostatních kanálech. Jsem si vědom toho, že designová stránka nemusí mnohým v tomto ohledu připadat „seriózní“, ale nebudu to měnit, abych se zalíbil „mainstreamu“. Každý, kdo je otevřený informacím, které nejsou v souladu se státem, vidí obsah, nikoli obal. Za poslední 2 roky jsem se snažil poskytnout lidem informace, ale rychle jsem si všiml, že nezáleží na tom, jak jsou „zabalené“, ale jaký k tomu má postoj druhého. Nechci nikomu natírat med na ústa, abych v žádném případě splnil očekávání, takže si nechám tento návrh, protože doufejme, že v určitém okamžiku budu moci přestat s těmito politickými prohlášeními, protože není mým cílem pokračovat takhle navždy 
Nechám na každém, jak se k tomu postaví. Nicméně, můžete jednoduše kopírovat a distribuovat obsah, můj blog byl vždy pod Licence WTFPL.
Je pro mě těžké popsat, co tady vlastně dělám, z DravensTales se v průběhu let stal blog o kultuře, hudební blog, šokující blog, tech blog, hororový blog, zábavný blog, blog o nalezených položkách na webu, o internetu bizarní, trash blog, art blog, ohřívač vody, blog zeitgeistů Volal blog šrotu a blog sáčku. Všechno, co je správné ... - a přesto ne. Hlavním zaměřením blogu je současné umění v nejširším slova smyslu.
Pro zajištění provozu stránek jste vítáni Darujte kreditní kartou, Paypal, Google Pay, Apple Pay nebo inkasem/bankovním účtem. Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu moc děkujeme!
